Rádio, které se nedá poslouchat!

22/12/07
Nade dveřmi každého studentského pokoje vysokoškolských kolejí K1, K2 a K3 v Českých Budějovicích visely plastové škatulky takzvaného rozhlasu po drátě. Měly jen jeden knoflík. Když s ním člověk otočil, „rádio“ hrálo. Čím více otočil, tím hlasitěji. Opravdový skvost socialistické techniky. Člověk byl nucený dokola poslouchat jednu jedinou stanici. Tu, která byla dole v ústředně naladěná. Nevím, čím vymývalo vedení kolejí mozky studentům za komunismu, možná kapitolami z marxismu a leninismu v podání Jiřiny Švorcové, nicméně ani za našich časů nebylo o co stát. Komerční rádio Faktor bylo pro nás, mladé a osvícené odpírače čehokoli masového či středněproudého, jako pionýrský šátek před očima pamplonského tura. Tak dlouho nás štval ten proud amatérsky natočené reklamy, občas přerušovaný bezobsažnými žvásty přihřátých moderátorů nebo nekonfliktním a všemi generacemi akceptovatelným popíkem, až jsme se rozhodli, že si uděláme rádio po svém. A tak vznikla Paranomázie. Studentské rádio se vším, co k tomu patří. Jednou až dvakrát týdně jsme se s kolegou Zimou scházeli navečer v improvizovaném studiu na „ká dvojce“, stáhli šavli s vysíláním stanice, jejíž nahlas vyslovené jméno by mohl rodilý anglický mluvčí považovat za vulgární urážku, a několik hodin vysílali proud vlastního (celkem drsného :-) autorského slova a muziky, kterou jsme měli rádi. Úplně poprvé to bylo 24. března 1994.

Nedávno jsem se přehraboval starými papíry a našel docela dost ručně psaných textů, které ve vysílání Paranomázie mimo jiné zazněly. I po těch letech jsem se docela bavil, a tak vznikla myšlenka, že to naše vysílání zreprízujeme. V tomhle blogu budeme postupně zveřejňovat výběr z dochovaných textů tak, jak opravdu zazněly v živém vysílání rádia Paranomázie v letech 1994 až 1997. Proložíme to vzpomínkami na zásadní momenty naší činnosti, přihodíme nějaké ty autentické obrazové materiály a kdoví, co dalšího nás ještě napadne. A k čemu že to vlastně jakože bude? My dva si to naše blbnutí elegantně zaarchivujeme, pamětníci z řad budějovických kolejníků možná uroní slzu a třeba to bude bavit i úplně cizí lidi. Uvidíme. V tuhle chvíli vám přeju příjemný poslech! Vlastně počtení. Jsme nejspíš první rádio na světě, které se nedá poslouchat, ale výhradně číst.
Vazelína