Láska není jen slovo

z cyklu Povídky novoromantické Karla Hynka Zimy

Stalo se tak v pátek a já mohu s klidem odpřísáhnout, že na ten den nikdy nezapomenu. Oděn celý v černém, jak je mým zvykem, kráčel jsem po nábřeží temné Vltavy se zlomeným srdcem. Bylo mi tak úzko, že jsem nenacházel smysl v tom, abych nadále žil. Vše pro mne bylo ztraceno. Osud však tomu chtěl a já se znenadání rozhodl, že se vydám do nějakého obchodu a něco si koupím, snad abych zmírnil svůj bol. Před vchodem do prodejny potravin jsem vytáhl z kapsy mého šosatého kabátu ozdobný kapesník a otřel jím uplakané oči. Vstoupil jsem dovnitř, chopil se nákupního vozíku a vydal se na pouť mezi regály. A pak jsem Ji spatřil. Hlava se mi zatočila a lehce jsem zavzdychl. Stála tam opuštěna a široko daleko žádná lepší. V tu chvíli jsem dostal znovu chuť žít. Bylo mi jasné nejen to, že život není tak hrozný, jaký se mi ještě před chvílí jevil, ale také to, že láska není jen slovo. Láska je totiž něco, co ani básník nedokáže zcela popsat. Hleděl jsem na Ni a věděl, že k sobě patříme. Našel jsem to, co jsem hledal. Konečně. Nemusel jsem Jí nic říkat, neboť jsou chvíle, kdy dotyk ruky nebo polibek znamená daleko více. Vzal jsem Ji do náruče a vroucně políbil. Byla prostě nádherná. Usadil jsem Ji do nákupního vozíku a vítězoslavně vezl vpřed ke kase. Měl jsem jistotu, že Ona mne neopustí. Ta krásná, něžná a přitažlivá dvanáctka Budvar v hnědé lahvi.