Kouzelný kapesník

z cyklu Pohádky pedofilní chůvy

Když si jednou cestou z hospody spletl hloupý Jochen své rodiče s divokou zvěří a postřílel je, nezůstal mu na tom světě už nikdo. Opustil tedy rodné rozvodí a vydal se do světa. Na zarostlém břehu černé tůně potkal opilého stařečka.
„Pozdravpánbu, Jochene!“ zamumlal stařík.
„Vy mě znáte, stařečku?“ zeptal se hloupý Jochen.
„Znám, znám. Jsem totiž kouzelný dědeček. Když mi dáš pár filířů na pivo, dám ti kouzelný kapesník.“
Protože měl Jochen dobré srdce, sáhl do záňadří a vytáhl pár cinkavých filířů.
„Tumáte, dědečku, potřebujete je víc než já.“
Dědeček se zaradoval a zasvítila mu očička. Pak vytáhl z kapsy špinavý a posmrkaný kapesník. Bylo na něm spousta zaschlých holubů, slin a hlenů. Kapesník navíc strašně páchl. Když ho Jochen spatřil, zvedl se mu žaludek a zavrávoral. Opilý dědeček s kapesníkem zatřepal a povídá: „Je to kouzelný kapesník. Když se do něj vysmrkáš, splní ti tři přání.“ Jochen s odporem uchopil kapesník a okamžitě se otočil do křoví, kde se pozvracel. Tak ani neviděl, že stařeček zakopl, spadl do černé tůně a utopil se. Domnívaje se, že kouzelný dědeček zcela regulérně pohádkově zmizel, vydal se Jochen na další cestu.
Hned za kopcem však potkal šestnáctihlavého draka. Drak chrlil oheň a síru a hnal se přímo na nebohého Jochena. Ten nelenil, vytáhl z kapsy smradlavý kapesník, rozlámal ho a s notnou dávkou sebezapření do něj začal zuřivě smrkat. Přitom si přál, aby drak zmizel. Drak však nezmizel a Jochena sežral.
Z toho plyne poučení, že ne každý opilý dědeček je kouzelný.

A to je milé děti konec dnešní pohádky. Přeji vám, ať se vyspíte do růžova.