Kterak se Zima a Vazelína spřátelili

30/01/2008

Díl 1.: Zimova verze

Ve starém ruském kalendáři se psalo září, u nás byl tedy logicky říjen roku 1993. Seděl jsem v posluchárně D 404 a pozoroval cvrkot před začátkem přednášky rakouské emigrantky do zemí tehdejší Jugoslávie paní Doktor Aigner, když tu náhle kde se vzal, tu se vzal, do místnosti vstoupil dlouhovlasý člověk s černou čepicí Manowar na hlavě a v rozepnuté zelené flanelové košili, jež tvořila druhou vrstvu jeho ošacení. Tou první vrstvou bylo černé triko skupiny Sepultura, jež se tematicky vracelo k odkazu desky Chaos A.D. Jinak měl na sobě už jenom slipy, neboť mu údajně nedoschly kalhoty, v nichž se o den dříve opilý vyválel v louži po slavnostní imatrikulaci, čímž si až do konce studia získal neochvějnou pozornost všech dam před i za katedrou, ať už se kdykoli dělo cokoli. Sedl si vedle mne, vyndal z instalatérské brašny na stůl lahváče a pravil: „Lokni si, ať to tady přežijem!“ Pohotově jsem z kapsy vytáhl štěpovací nůž, přeřízl si tepnu a řekl mu, že od nynějška budeme jako Vinnetou a Old Shatterhand, aniž jsme se stačili navzájem představit. Víc si nepamatuji, neboť jsem upadl do mdlob a vzbudil se až v nemocnici, kam jsem byl odvezen sanitkou. Můj nový kamarád mě však ještě to samé odpoledne přišel navštívit, přinesl mi karton plzniček, dva dobře uležené utopence a nové číslo časopisu Bang! Naše přátelství tak bylo stvrzeno.
Zima