Šance č. 26 - Ovečka

Místo: Divadlo ve Slaném
Uvádí: Pepa „Čochtan“ Dvořák (Vazelína) a Mirek Vladyka (Zima)

Vazelína: Dobrý večer, vítám vás u pořadu Šance, vítám vás tady u vás ve Slaném a vítám všechny posluchače Rádia Paronomázie, protože toto rádio náš pořad dnes přenáší přímo. Já se jmenuji Pepa Dvořák a tady můj kolega se jmenuje Mirek Vladyka. Mirku, ahoj!
Zima: Ahoj Pepo, nazdar Čochtane! Taky vítám všechny diváky tady u nás ve Slaném, že? (potlesk) Děkujeme. (další potlesk) Děkujeme vám za potlesk při šestadvacátém vydání Šance.
V: Přátelé, u vás ve Slaném se nám hraje vždy velmi dobře. (potlesk)
Z: Výborně! Ano! (potlesk) A přátelé, dneska máme jenom jednu rubriku jako minule a je to opět rubrika Kuriozity.
V: Ano, a jakou kuriozitku že jsem si pro vás připravil? Tak jaká to bude? Tipni si, kolego. Netipneš si?
Z: Já si myslim, že to bude něco… Nějaké ožehavé téma.
V: No, kolego, pudeme na to zhurta. Dnes přijde do vysílání pan Bedřich.
Z: Á, pan Bedřich, hm.
V: Pan Bedřich.
Z: Copak si pro nás pan Bedřich přichystal?
V (rozpačitě): Pan Bedřich příde, …, nepříde sám, Mirku.
Z: S kym příde?
V: Pan Bedřich, a teď se podrž, příde s ovečkou.
Z: S ovečkou?
V: Ovečka se jmenuje…
Z: Ovečka asi umí počítat, ne?
V: No, Mirku, to bys byl překvapenej. Ovečka se jmenuje Adélka a počítat neumí.
Z: Aha.
V: Oni nám ti dva, ovečka a pan Bedřich, přátelé tady ve Slaném, spolu předvedou… Teď jak bych to řekl…
Z (zděšeně): Ježiš, Čochtane, mně teď něco napadlo! Nekecej!
V: Co?
Z: Voni tady budou souložit.
V: Jo.
Z: Teda, ale… Takže pan Bedřich je zoofil.
V: Pan Bedřich už přichází. (potlesk)
Z (hlubokým hlasem): Dobrý den, já se menuju Bedřich.
V: Dobrý den, pane Bedřich, zdravíme i vaši ovečku. Jak se jmenuje?
Z: Adéla.
V (zabečí): Béééé. (hlasem Dvořáka) Ano, tak to byla Adéla. A přátelé, my už nebudeme rušit, zapínáme stopky.
Z: Hele, Čochtane, já budu měřit čas a jedeme na to.
V: Jo, tady Mirek měří čas. Přátelé, jedeme na to. Pan Bedřich a jeho ovečka nám nyní předvedou trochu sexu. Jedem!
Z (začne hekat a vzdychat): Ňa, aááá, ach, ach, já, já, jajaja.
V (usilovně bečí): Béé, bééé, bééé.
Z: Hááá, huu, huahua, ha. Ňa…
V (stále bečí): Béé, bééé, bééé.
Z (vyvrcholí): Jááááááááá, hááááááááá!!!
V (splašeně): Bééé, béé. (hlasem Dvořáka) No, Mirku, co na to říkáš?
Z: Teda, Čochtane…
V: Já teda čumim!
Z: To sem eště neviděl.
V: No, minule už se nám to nějak nepovedlo, ten výběr těch kuriozit a dneska …
Z: … se nám to vymklo nejen z rukou, těžce teda.
V: Ovečka nám tady zmateně pobíhá po divadle.
Z: Pan Bedřich leží zcela vyčerpán.
V: Přátelé, chyťte nám někdo tu ovečku tady ve Slaném. Děkujem.
Z: Já si myslim, že aspoň ze slušnosti potleskáme, ehm, zatleskáme panu Bedřichovi (potlesk)
V: Loučí se s vámi pořad Šance. (potlesk) Na shledanou za patnáct let!
Z: Ne-li za čtrnáct! (potlesk)