Holky z kruhu aneb Dukelská 9 – Díl 1. Hospoda

Vypravěč (Vazelína): Můžete ztratit někoho blízkého, můžete ztratit vyšší obnos peněz, můžete ztratit zrak nebo chuť na pivo. Tragédie má však i jednu další polohu. Může se vám také stát, že zůstanete v kruhu sám chlapec a kolem vás budou jen samá děvčata. To se stalo mně a kolegovi Zimovi. Již čtvrtým rokem toto břemeno neseme na svých bedrech a je to věru občas těžké břemeno…

(znělka)

Zima: Díl první. Hospoda.
Vazelína (vysokou fistulí): Ahoj Peťo, ty jsi nějak dlouho nebyl ve škole. (hlubokým hlasem) Čau Ireno! (vysokou fistulí) Hele, kde jsi byl? Ptala se po tobě Andrášová? (hlubokým hlasem) Já nevim. Mně bolí hlava. (vysokou fistulí) Hele, Peťo…
Z (vysokou fistulí): Hele, ty jsi byl zase chlastat, viď? Přiznej se! Teda, s takovým prasákem chodíme do kruhu, kterej se valí jenom po hospodách.
V (hlubokým hlasem): Hele, prosim tě, můžeš mi dát vopsat seminář před dvěma měsícema? Prej píšeme nějakou písemku.
Z (vysokým hlasem): No, to ti teda nemůžu, víš. Ty se budeš válet někde válet po hospodách, no, nám tady utíká život ve škole.
V (vysokou fistulí): Ty jsi byl zase na tom Bullshitu, viď? To jsi zase určitě vypadal, viď?
Z (jiným vysokým hlasem): No, no, a ten tvůj taky, ten kamarád, ten divnej z tý češtiny.
Ten v tom křivákovi.
V (vysokou fistulí): No, ta Zima, no.
Z (vysokým hlasem): No, je divnej.
V (dalším vysokým hlasem): Hele, Peťo, ty se s náma nebavíš, nebo co? Proč se s náma nebavíš?
Z (vysokou fistulí): Jo, hele, my ti to kdyžtak dáme opsat.
V (hlubokým hlasem): Prosim tě, mě bolí hrozně hlava, nech mě bejt.
Z (vysokým hlasem): Tak tebe bolí hlava, jo, miláčku? My budeme chodit do školy, jo, a ty pak přijdeš a bude tě bolet hlava, jo?
V (hlubokým hlasem): Hele, řekni mi, my prej píšeme nějakou písemku zejtra, nebo co?
Z (vysokým hlasem): No, píšem, ale na tu se stejně už nestihneš naučit, protože jsi pako a nevim, jak tě mohli vzít na tuhle školu, ty. Takovýho vožungra.
V (vysokou fistulí): Vůbec se s nim nebav, Irčo, vždyť je vypitej.
Z (vysokým hlasem): No, ale já se sním nebavím, víš?
V (hlubokým hlasem): Hele, víte co? Já jdu do hospody. Kdyby se po mě ptal Walter, jo, teďka, tak mu řekni, že jsem v hospodě, jo?
Z (vysokou fistulí): To určitě, to víš, že mu to řeknem, ty, my si ještě něco přimyslíme.
V (dalším vysokým hlasem): Já mu to ale opravdu řeknu, že jsi v hospodě.
Z (vysokou fistulí): No, já taky.
V (hlubokým hlasem): Mně to vůbec nevadí, klidně mu to řekni, já v tý hospodě opravdu budu. Z (vysokým hlasem): No, co si myslíš vůbec o sobě, ty floutku?
V (vysokým hlasem): Počkej, Peťo, to si myslíš, že ti to projde, když mu řekneme, že jsi v hospodě? To se asi bude zlobit, ne?
Z (vysokou fistulí): Jo, to je možný.
V (hlubokým hlasem): Hele, mně je to úplně jedno, já jdu do hospody. Čau, mějte se!
Z (vysokou fistulí): No, to by ti ale nemělo bejt jedno. No, ahoj teda.
V (hlubokým hlasem): Mějte se, čau!
Z (vysokým hlasem): Kdy tě zas uvidíme?
V (hlubokým hlasem): Já nevim.
Z (vysokou fistulí): Nevim. To nám řekni. Hele, přijdeš zejtra teda?
V (hlubokým hlasem): Já nevim, jestli se vzbudim.
Z (vysokým hlasem): Jo, hele, zejtra jsme to přesunuli. Není to vod jedenácti, ale je to vod jedný na D 407, to je tam nahoře.
V (hlubokým hlasem): Myslíš tu přednášku, jo?
Z (vysokým hlasem): Jo.
V (hlubokým hlasem): Už jsi mě někdy viděla na přednášce?
Z (vysokým hlasem): No… ne.
V (hlubokým hlasem): Tak vidíš, ty vole!
Z (vysokou fistulí): Jo, tenkrát jsi tam byl, jak jsi tam nesl tomu Zimovi tu kazetu. Tos tam přišel. V (hlubokým hlasem): No, to je pravda. Hele, já jdu, jo?
Z (vysokým hlasem): Ahoj!