Mopsík (Na vlastní vlasy)

Ján Zákopčaník (Vazelína): Dobrý den! Světlo v duši! Pardon. Slunce v duši! Vážení přátelé, v rubrice Na vlastní vlasy, kterou uvádím já, Ján Zákopčaník, se vypravíme za neuvěřitelným příběhem, který se stal v Českých Budějovicích. Tato příhoda nám bude vyprávěna člověkem, jenž má slunce v duši a je natolik laskavý, že nám svůj otřesný příběh přiblíží. Příběh, který prožil na vlastní vlasy. Příběh, který byl natočen na doraz a v drsném prostředí.
Venca (Zima): Brý den, já sem ňákej Venca tady z Budějc.
JZ: Dobrý den. Tak toto je pan Venca.
V: No, já sem prostě jako zažil takovej votřesnej zážitek.
JZ: Můžete nám, pane Venca, říci něco o tom svém zážitku? Ono je vůbec záhadou, jak je možné, že se takové otřesné zážitky v naší společnosti ještě dějí, že?
V: No, já sem prostě jako šel s kámošem ňák z práce a prostě jako sme potkali ňákou jeho bejvalou spolužačku. Vono to neni tak dávno, jo, tak se mi vo tom blbě mluví. Prostě jako strašně nepříjemný. No, prostě jako sme potkali tu spolužačku a vona měla sebou psa. Já nevim, co to bylo za rasu, já se prostě jako v tom moc nevyznám.
JZ: Nebyl to mopsík?
V: Nevim, vopravdu nevim.
JZ: Mohl to být mopsík. Takový malinký psík. Mopsíci jsou malincí. Příteli, slunce v duši, pokračujte a nenechte se znervóznit.
V: A von se prostě jako ten muj kámoš s ní bavil a vona měla toho psa jako na řetízku. Von byl malej, prostě jako štěňátko. Já sem stál tak vedle toho svýho kámoše, jo. A já sem tu holku neznal, tak sem se do toho jejich rozhovoru nezapojoval. Von si s ní ten muj kámoš povídal, povídal a teď tam jela ňáká ženská na kole po tý cyklistický stezce tam na Vltavě. A von se ten muj kámoš prostě jako uhejbal tý ženský na tom kole a… Prostě šláp na toho psa. Teď se vozvalo jenom takový křupnutí… No, prostě jako mu šláp na hlavu a ten pes byl mrtvej. No a ten muj kámoš koukal a povídá, hele, my už musíme jít, tak ahoj. A já sem se eště votočil a ta holka tam tak stála a pak seškrábla tu hlavičku z toho asfaltu a vodepla tomu ten vobojek a s tim vobojkem šla domu…
JZ: A tam asi plakala, že? Ano, přátelé, to byl opravdu otřesný příběh, který nám tady vyprávěl pan Venca z Českých Budějovic. Pane Venca, já vám ještě pokládám otázku, kterou tady pokládáme všem našim hostům a kterou nám musíte zodpovědět, takže se na ni dobře připravte. Je to jenom na vás, čili pane Venca: Zažil jste tento příběh skutečně na vlastní vlasy?
V: No, zažil, zažil. Přiznávám.
JZ: Vážení přátelé, tak to byl pořad Na vlastní vlasy. Loučím se s vámi z redakce rádia Paronomázie. Slunce v duši a pánbu s námi!