Šance č. 25 - Stolice

Místo: Divadlo ve Slaném
Uvádí: Pepa „Čochtan“ Dvořák (Vazelína) a Mirek Vladyka (Zima)

Vazelína: Dobrý večer ve Slaném! Opět jsme tady při již 25. vydání pořadu Šance. (potlesk)
Zima: Dobrý večer! Vítáme vás my dva, tedy já, Mirek Vladyka…
V: … a já, Pepa Dvořák. (potlesk)
Z+V: Dobrý večer! (potlesk)
Z: Děkujeme za potlesk, bylo to krásné.
V: No, a dnes máme jenom jednu rubriku, a to rubriku Kuriozity.
Z: A já už vyvolávám našeho prvního a zároveň posledního soutěžícího.
V: Jakouže kuriozitku sis pro mne, Mirku, připravil?
Z: No, to budeš koukat, Pepo, protože nás přijel navštívit pan Václav, aby nám ukázal své ojedinělé umění.
V: Aha, pan Václav, hm, to jsem tedy opravdu zvědav. Mirku, přivolej ho!
Z: Pane Václave, na jeviště!
V: Dobrý den! (potlesk)
Z: Dobrý den!
V: Dobrý den, pane Václave, odkud k nám přijíždíte?
Z: Správná otázka, Josefe.
V: Přijíždím z Vysoké nad Veličkou.
Z: Ano, výborně.
V: Vysoká nad Veličkou? Tam to znám.
Z: Já taky, já jsem tam byl na prázdninách.
V: Tam je to někde na horách, když je to Vysoká, ne? A cha chá! (smích a potlesk)
Z: Děkujeme za potlesk. Pepo, rozjeď to!
V: Ano, přátelé, pan Václav si pro nás připravil opravdu významnou kuriozitu.
Z: Pane Václave, co to je? Prozraďte nám to.
V: Já to prozradím za pana Václava, on se trochu stydí. Je to tak, pane Václav?
V: Ano.
Z: A on si navíc musí šetřit ústa na to, co nám předvede při té kuriozitě, že? Takže dost zbytečného mluvení, pane Václave, vy se připravujte na svůj výkon, my to tady s Čochtanem nějak zvládneme. Vždyť jsme nějaký profíci, ne?
V: Ano, ano, přátelé, tady ve Slaném, u vás jsme vždycky rádi. (potlesk)
Z+V: Děkujeme za potlesk. Děkujeme.
Z: Takovej potlesk jsme neměli ani v hudebním divadle v Karlíně.
V: Takovej potlesk nemám, ani když hraju Lucernu. Takže přátelé, pan Václav si připravil opravdu skvělou kuriozitu. Pan Václav se dnes pokusí sníst svou vlastní stolici. (potlesk)
Z: To je výkon, tomu říkám výkon!
V: Schválně jestli se to podaří.
Z: Pane Václave, připravte se na to.
V: Tak, přistupte ke svému výkonu. A Mirku, odpočítej to, já budu měřit čas.
Z: Ano, Pepo, měř čas. Čochtane, Václave, jdeme na to, tři, dva, jedna, jedem.
V (tlačí v podřepu): Í ííí, di ti, di, tí, éééch.
Z: Ano, já to budu popisovat. Takže pan Václav tlačí, tlačí, seč mu síly stačí. Nejprve samozřejmě aby byl důkaz, že je to opravdu stolice, tak ji musí vytlačit a pak teprve sníst. Václave, Václave, ano, ano, je to dobrý, padá to na zem, padá to tam.
V (jí vlastní stolici): Uááách. Uff No. Ham, ham, chramst.
Z: A Václav už přistoupil k vlastnímu pojídání. No to sem v životě neviděl, tohle, no to je prase.
V (dáví se a zvrací): Eéé, ááách, nuééé. Bluééé.
Z: Ježišmarjá! Lidi, lidi, nedívejte se na to!
V: Dneska mi to nějak nesedlo, bluééé. (zvrací dál)
V: Přátelé, tohle jsem ještě nezažil.
Z: Já taky ne, to je hnus.
V: Pokus byl neplatný.
Z: Přinejmenším neplatný.
V: Pan Václav stolici neudržel příliš dlouho v sobě, že a okamžitě ji tady na nás zvrátil.
Z: Já si jdu vyměnit sako do zákulisí. Už to tady, Pepo, nějak dopovídej.
V: Mirku, příště tu kuriozitku poněkud lepší. My se s vámi loučíme, přátelé. (potlesk)
A těšíme se na další vydání Šancééééé!